Noc s Andersenem

12. 4. žáci 5. třídy přespávali ve škole.

Sešli jsme se v 15:55 před školou. Hned jsme běželi do třídy zabrat ta nejlepší místa na spaní. “Já spím pod stolem!” zakřičel Damián. “A já na koberci!”  poznamenala Áďa. “Já taky!” řekla Vendy. Když jsme se ubytovali, přišla paní učitelka a řekla: “Jdeme sbírat odpadky, vezměte si rukavice.” “Jó, hurá, jupí!” Všichni jsme se moc těšili.

 Při sběru jsme soutěžili, kdo nasbírá nejvíc odpadků. Tipněte si, kdo jich měl nejvíc. Byl to Damián s Vojtěchem. Nasbírali dva plné pytle. A zbytek třídy nasbíral další tři pytle. Moc jsme si to užili. Roztřídili jsme odpad a vrátili se na školní zahradu. 

Na školní zahradě jsme hráli hru “zrcadla”. Je to jednoduché: jeden předvádí a druhý opakuje. “Nezapomeňte, že zrcadlo odráží zrcadlově,” řekla paní učitelka. Všichni jsme se moc pobavili. Když jsme dohráli, byl pro nás připravený běhací diktát. Přepisovali jsme text o Andersenovi. Když jsme měli všichni hotovo, tak jsme dostali do rukou buzolu. Hledali jsme nápovědu ke křížovce. “Jsem moc ráda, že jsem si to mohla zopakovat,” řekla Amča. 

Najednou zaslechneme povědomý zvuk: “Haf, haf, vrr, haf…” “To je pes,” vykřikla Róza. “Teď vám předvedeme ukázky z výcviku psa.” “Jó!” “”Schováme se a pes nás najde, tomu se říká vyštěkávání,” řekla paní učitelka. “Pojď, Ondro, rychle se schováme.” Když se schovali, panička zakřičela: “Hledej.” A pes se rozběhl. Byla to úžasná podívaná. Když je našel, začal štěkat. “Paní učitelko, můžu já?” “A já chci taky..”

Po dalších šesti schovkách jsme šli upéct buchtu. Každý měl svoji práci. I tohle nás bavilo. Když jsme skončili s pečením, kluci měli soutěž ve šlehání bílku. Bylo to napínavé. Každý si vylosoval přístroj, s kterým pak pěnu vyrobil. K překvapení všech vyhrál Maty s ručním šlehačem bez použití elektřiny. Druhý byl Vojta, který měl k dispozici elektrický šlehač, třetí se umístil Ondra s elektrickým mixérem. Ale Damiánovi se v zavařovací sklenici bílek na sníh proměnit nepodařilo. 

Běželi jsme dělat pokusy s ledem. “Dejte jeden led na polystyren a druhý na kov. Který se rozpustí rychleji?” zeptala se paní učitelka. Polina odpovídá: “Na kovu, paní učitelko.” A měla pravdu, jak jsme si mohli ověřit. 

Po pár dalších pokusech paní učitelka přinesla suchý led. To nás přirozeně zaujalo. Se suchým ledem jsme udělali rostoucí bublinu plnou kouře. Připomínalo to kouzelnickou show. Paní učitelka řekla, že si můžeme dát šťávu se suchým ledem. Byla to fakt bomba, jak se nám kouřilo od pusy a z hrníčků. Už bylo pozdě, a tak jsme šli spát. K snídani nás vzbudila buchta, kterou jsme si upekli. Všichni jsme se těžce loučili, ale zároveň jsme byli rádi, že jsme mohli ve škole přespávačku zažít.