Odpoledne v pátek 31. 3. se vrátili žáci 4. a 8. třídy zpět do školy. Proč? Protože byla Noc s Andersenem. A to znamená přespávačka ve škole s programem. Nejprve se žáci obou tříd ubytovali. Účastníci přinesli spousty napečených dobrot (štrůdl, bábovka, perník, mufiny, sušenky, buchta margotka….), proto si zřídili „bufáč“, kde si každý nabíral podle chuti. Začal program, který osmáci připravili pro čtvrťáky. Tématem letošního ročníku byl H.CH. Andersen, Ondřej Sekora a jeho Ferda Mravenec a Helena Zmatlíková. Žáci plnili úkoly na 8 stanovištích, umístěných po celé škole. Následovalo tvoření. Každý si vyrobil mravence, tykadla, puntíkovaný šátek, labuť - ošklivé káčátko. Vzniklo mraveniště a Ferda v nadživotní velikosti. Odbila dvanáctá hodina, ale lampa ještě svítila, žáci si zazpívali, lampa zhasla a dobrou noc. A pak…přišlo to, na co se mnozí těšili nejvíc…noční stezka odvahy. Osmáci se převlékli za postavy z Kytice a další hororové postavy. Čtvrťáci se docela báli, ale všichni to „dali“. V sobotu po rozcvičce a snídani si žáky vyzvedli rodiče. žáci 4. třídy „Co se mi líbilo nejvíc?....Nevím. Mně se líbilo všechno.“ Polina „Nejstrašidelnější byl Vřískot a Polednice. Přiznám se, že jsem se bál.“ Ondra „Nejvíce se mi líbila bojovka. Ze začátku jsem se hodně bál a říkal jsem si, že tam nechci, ale pořád jsem si také říkal, že to jsou jenom osmáci a ne opravdové postavy z Kytice. Nejsrandovnější byla Polednice, jak skučela. Měli to připravené moc hezky.“ Marek „Paní učitelka budila kluky na bojovku a já jsem také procitla. Pak na mě a Poli přišla řada. „Aááá,“ ozval se hlasitý vřískot. Poli se třásla, ale podařilo se úspěšně vyrazit. Když jsme byly skoro u konce, Polednice na nás bafla. „Aáááá,“ ozvalo se z našich úst, lekly jsme se, až jsme si málem ucvrkly.“ Evelína „Vzbudili jsme se a slyšeli takové sténání. Rozdělili jsme se na dvojice. Potom jsme šli po schodech s hrůzou. Kam jsme se pohnuli, všude byly postavy z Kytice. Viděli jsme Polednici, dceru z Dceřiny kletby, vodníka… hrozně jsme se báli. Ještě k tomu v noci, bylo to jako v hororu.“ Amálie „Nejlepší a nejstrašidelnější byla noční stezka odvahy, protože tam byly skoro všechny postavy z Kytice.“ Rozálie „Mně se líbilo, jak jsme byli na té noční bojovce a dali jsme jméno strašidlu vřískotovi - Íbeják. Polednici jsme taky pojmenovali Adaptér z Wishe, protože byla hodně hučivá, což adaptéry z Wishe dělají. Můj nejlepší zážitek byl, když na nás vyběhl kat s další postavou.“ Damián „Ptali jsme se Anežky (dcera z Dceřiny kletby), jestli se oběsí. Říkala, že nemůže, protože to prý je nebezpečné :-).“ Matyáš „Když jsme po dlouhém vyrábění usnuli, budili nás do boje. Šly jsme v pyžamu a v mikině. Všude svíčky a tma, na půdě stál Vřískot, u záchodu seděl vodník. Svíčky nás zavedly k Polednici. Malá, stará, oči divé. Máma řvala: „Ááááá, jdi pryč, Polednice, jdi, jdi, to je moje dítě.“ Polednice se obrátila a my jsme si myslely, že je to vše. Ale nebylo. Polednice se rozběhla a běžela, běžela a my taky, jako o život. Naštěstí jsme jí utekly.“ Vendula